Uprchlíci ze Salcburku do Pruska a Braniborska Video s historickým příběhem Příběhy z vlasti, které jsou neuvěřitelné

(od Nadja Laue)

Když Lutherova reformace získávala v Německu stále větší podporu, tato víra se přelila i do Rakouska a Švýcarska.
Arcikonzervativní katolické země ale nechtěly tolerovat žádnou reformní vlnu.
Chtěli se držet víry milující papeže.

Ale v podzemí, tajně, byli lidé, kteří následovali Lutherovo učení a kázali podle jeho nových směrnic. - Zatímco na německé půdě zuřila selská válka (1525-26) a poté třicetiletá válka (1618-48), tajné komunity se rozrůstaly. - A konečně v roce 1731 byla od Salcburčanů požadována přísaha věrnosti (na kterou se zde nyní chceme podívat blíže). | 5. srpna 1731 přísahali salcburští protestanti svou věrnost.

Výsledkem ale bylo, že protestanté ze Salcburku již nesměli zůstat ve své zemi.

Nechtěli rozkol v církvi. Vznikly velké skupiny a nakonec 20 000 Salcburčanů opustilo svou vlast. Byla jim dána milost. Bylo jim dovoleno opustit svou zemi se svými věcmi a vzít s sebou své manželky a děti, jakož i dobytek a veškerý movitý majetek. - Na konci podzimu 1731 a v zimě 1732 bylo ze země vyhnáno prvních 5 000 služebných a služebných.
Někteří z nich byli zajati bez varování a propuštěni až na státních hranicích.

Ale kam by měli všichni lidé jít? 20 000 lidí se chtělo starat a živit, chtělo žít a pracovat. - Kam jsi je tedy mohl umístit? Ve skutečnosti byla tehdy jen jedna země, která je s radostí přijala: Prusko.
V té době bylo Prusko stále ve fázi budování. | Berlín byl stále menší město s o málo více než 5000 obyvateli. - Měla zde vzniknout velká metropole.

Ale bez občanů, bez lidí, kteří do země přinášeli daně a práci, to bylo jen stěží možné.
Friedrich Wilhelm I. vydal 2. února 1732 pruský zvací patent pro obyvatele Salcburku. | Lidé houfně následovali volání Pruska. | Někteří obyvatelé Salcburku přitom odešli do Holandska nebo do Ameriky. - Nás ale zajímá velký přesun do Braniborska a Pruska.

Dnes by člověk jednoduše nastoupil do letadla nebo vlaku. - Tehdy k tomu lidé neměli příležitost. Byly tam jen vaše vlastní nohy nebo nohy smečky. Vždyť lidé museli ujet 640 km a to s obrovským doprovodem starých lidí, žen a dětí. | Jídlo bylo vzácné a člověk se musel spoléhat na shovívavost obyvatel země, kterou procházel. Abyste dorazili v termínu určeném pruským králem, museli jste denně ujet 25 km. Výzva pro všechny zúčastněné.

Na některých místech byli uprchlíci přijati. Jinde museli krást ze stromů na silnici, aby získali jídlo.
Peníze a šperky byly brzy prodány a výtěžek sněden. Hlad a zima udělaly zbytek.

Například v Lipsku je přijali dobře a Halle se o ně také starala. To nebylo v protestantské zemi neobvyklé.

Zpráva o vyvržencích přišla dva dny před konvojem. Místa, kterými procházeli, byla pro lidi připravena.

Weissenfels byl také bodem cesty na sever.

Dva dny před příjezdem byla městská rada informována, že přijíždějí obyvatelé Salcburku.

Starší města narychlo radili, jak jednat s lidmi a co by se mohlo dát z městských stodol. | Po chvíli padlo rozhodnutí nic nevzdávat. Nemůžeš nakrmit všechny. Průvod však směl projít městem, takže nebylo potřeba město obcházet.

Vlak přijel z Naumburgu. V Naumburgu se utábořili na Vogelwiese.

Za městečkem Weißenfels (zhruba na vrcholu Töpferdamm) se nacházelo volné prostranství, které mělo být dalším místem pro nocleh uprchlíků.

Weißenfels tehdy nebyl tak velký. Malé předměstí, které dnes patří městu, se říkalo divoké čtvrti.

V jedné z těchto čtvrtí žila rodina Tüchnerových. Byli zemědělci, měli statek a dvě pole půdy, na kterých volně hospodařili. Nádvoří muselo stát v oblasti dnešní Lassalleweg. Farmář, jeho žena a jejich 16 dětí bydleli na statku. K tomu čtyři jedlíky – děti příbuzných, které by ve městě zemřely hlady, prarodiče (oba), šest služek a tři služebnictvo. Byla to velká domácnost. Vždy bylo příliš málo k jídlu.
Kolona se celé hodiny pohybovala městem a poté vytvořila na volném prostranství obrovskou skupinu vozů. Uprostřed byly postaveny stany a plachty. | Mnoho ohňů se zahřálo a rozsvítilo. Skrovné zbytky z Naumburgu byly spravedlivě rozděleny mezi všechny. | Tüchner byl ten den ve městě. Koupil si tam nový pluh a byl na cestě domů. Viděl lidi, slyšel je mluvit a byl dojatý. Když se vrátil domů, řekl své ženě o uprchlících.
Jeho žena zabalila do kufru čerstvě upečený chléb, mléko od krávy v hliněném džbánu a sýr, spolu s čerstvě zavěšenými klobásami a slaninou.

Byli ochotni dát. Chtěli pomoci v nouzi. Tüchnerin se vydala s dětmi k doprovodu.

Ale jakmile spatřila světlo mnoha ohňů, uvědomila si, že to, co si s sebou přinesla, nebude stačit. Poslala tedy nejstaršího syna zpět domů. Otec a syn otevřeli stodolu a naložili na vůz obilí, mouku, zelí a brambory. Sluhové chytali kuřata z farmy a dávali je do kurníků. Služky přinášely ze zahrady vše, co bylo zralé a jedlé. - Vyprázdnili spíž a komín. | I sladká kaše z trouby byla zabalená.
Dědové balili dýmkový tabák. Celý soud vše nesl a vozil do uprchlického tábora.

Přivedli s sebou i prase. Ještě téhož večera byla poražena.
Srdečně dali to, co otcové města uprchlíkům odmítli. - Potom doma neměli ani kůrku chleba. Když se konvoj druhý den rozjel, Tüchner se dostal do města. - Hlásí, co udělal, a že jeho rodina nyní zemře hlady, pokud mu město nepomůže. - Zahanbení radní vydali, co dal. - A více: městští radní mu vyplatili darovací plat.
Peníze na dárky znamenají: Dáte-li více, než dokážete unést, protože vám srdce velí pomáhat, aniž byste přemýšleli, zda byste se sami nedostali do problémů, církev vyplatí dar.
Byly to dva kusy zlata. - To ale Tüchner nechtěl. Přemýšlel, co s penězi udělat. A určitě by se to dalo využít i doma.
Ale stodola byla zase plná. Netrpěli hladem, díky shovívavosti městských pánů. Tak to vrátil. - Ne však tak prázdné. Ne! Chtěl ti to trochu připomenout. Daroval klášternímu kostelu ve Fensteru. Tüchnerovo okno ukazovalo muže , který před zraky jiných lidí předal dárky druhému, v pozadí kočár a kůň. - O několik týdnů později dorazili Salcburčané do Berlína a zůstali tam. Ještě dnes zde a v Braniborsku najdete potomky salcburského rodu. Příjmení naznačují jejich původ. Jsou mezi nimi jména Brandstädter, Brindlinger, Degner, Höfert, Hohenegger, Höll, Holle, Höllensteiner, Höllgruber, Hölzel, Holzinger, Holzlehner, Holzmann, Hopfgärtner, Hörl, Hoyer, Hubensatter, Huber, Leidrelthaänder, Huber, Leidrelthaänder, Meyöferiter, Me , Pfundtner, Scharffetter, Schindelmeiser, Schweinberger, Sinnhuber, Steinbacher, Turner a další
Poznámka z mé strany: Když jsem poprvé četl popis okna, vzpomněl jsem si na příběh Josefa, který pomáhal svým bratrům překonat hlad v Egyptě. Název Tüchnerovo okno “ však ukazoval cestu obyvatelům Salcburku.

| V jednom z prvních inventárních soupisů kláštera z roku 1596 okno není uvedeno. V demoličním spisu (Úřad památkové ochrany) je však uvedeno Tüchnerovo okno “ .
Zmiňuje také, že byl rozebrán a úhledně zabalen.

Není známo, odkud se tato vitráž vzala. Možná je to ve vesnickém kostele v okolí.

Církevní záznamy z roku 1732 uvádějí výskyt Tüchnera a darovací platbu.

update: Jessica Hoffmann - 11.04.2023 - 14:03:31
OQ801bxy2o7718N4I768Kq.n832uG2P

Uprchlíkům pomáhala jediná rodina